Nádraží Vyškov

Od šedesátých let se plocha nádraží postupně rozšiřovala až do dnešního stavu. Zázemí cestujících však zůstalo nezměněno. Hlavním problémem celého prostoru je tedy především nízký komfort pro cestující. Celkovému obrazu nádraží nepřispívají ani rozlehlé asfaltové plochy a provizorní stánky s občerstvením.

.

Navržené řešení výrazně mění charakter a dopravní řešení dnešního nádraží. Hlavní nástupiště a v podstatě i směr celého nádraží je oproti stávajícímu stavu natočen cca o 60°, čímž vzniká větší prostor pro cestující v blízkosti výpravní budovy. Tento vzniklý prostor je samozřejmě zastřešen a doplněn objektem pro komerční využití.

Přirozené osvětlení poměrně hlubokého krytého prostoru je zajištěno řadou světlíků, které vytváří přívětivé světelné podmínky a příjemné prostředí s charakterem rozšířeného interiéru výpravní budovy, kde je možné čekat na spoj nebo si koupit občerstvení či tiskoviny. V rámci odbavovací plochy je, namísto velkého množství nekrytých nástupních ostrůvků pro jeden autobus, navrženo 1 hlavní nástupiště se třemi stáními, doplněno čtveřicí nástupních ostrůvků se třemi stáními, které jsou již opatřeny pouze zastávkovými přístřešky. Nástupiště jsou řešena pilovitým systémem, což zjednodušuje zajíždění a vyjíždění autobusů k jednotlivým nástupištím. Zastřešení hlavního nástupiště přilehlého k výpravní budově bude řešeno jako ocelová konstrukce, kde základní rastr bude představovat rovnostranný trojúhelník s délkou strany 6750 mm. V tomto rastru budou rozmístěny i nosné sloupy. Rovnostranný trojúhelník vychází z tvaru řešeného pozemku, u kterého se strany rozbíhají také pod úhlem 60 stupňů.

Rozloha

1,2 ha

Spolupráce

Adam Zezula, Jan Skoumal

Vizualizace

Martin Pola